Tak jsem četl, že Čechům se nechce moc utrácet za pohřby svých blízkých. Pozůstalí nejen, že jim nehodlají uspořádat alespoň základní rozlučkový obřad s pořádnou trachtou, kde se všichni roztomile ožerou a vzpomínají, jak Jarda tenkrát v pětačtyřicátým ošidil ruského rudoarmějce, co mu chtěl ukrást hodinky, protože mu řekl, že je partizán a nebo kolikrát za život mu ta jeho Hedvika byla nevěrná. A taky se pak nemají kde hezky pohádat ty vyděděný s těmi co budou dědit a to bývá vždycky hodně zábavné.I koza se někdy řeže na půlky.
A to je zlý tohle to, to se má všechno po pohřbu mezi příbuznýma a známýma vyříkat, protože pak už se má vzpomínat jen v dobrým. No a ti naši spoluobčané si pak ani nepřijdou vyzvednout urnu s s nebožtíkem.
A tak se nám prý nebožtíci hromadějí v plechovkách ve skladech pohřebních služeb a docházejí plechovky. A když nejsou plechovky, to pak zase není kam dát kafe a třeba hřebíky, protože taková dobrá plechovka se fakt vždycky hodí.
U nás na Moravě se ale ten kult pohřbů snad ještě furt dodržuje. Většina dědečků a babiček to má už dopředu vymyšlený, flek na hřbitově koupenej a pomník vypulírovaný. Většinou se nechají šoupnout ke svým příbuzným, protože rodina má držet pospolu i po smrti, to se to hned pak v té chladné zemi leží líp, to je jasný.
Já vlastně nevím, kdy to má člověk začít vůbec řešit. Stále mám pocit, že až za 40 let umřu, bude na to času dost, ale není to nezodpovědný? Neměl bych mít už teď koupenou nějakou slušnou parcelu na jižní prosluněné straně s výhledem na rodný kraj? Neměl bych už teď šetřit na skromný pomník z italského mramoru? V neděli jsem se ale nad tím zamyslet musel.
Jdu si takhle po předvánoční Olomouci a vedu za ruku svou takřka jedenáctiletou dceru. Už tento fakt, že by se dívka v počínající pubertě vedla za ruku se svým "Děsným fotříkem" vypadá značně neuvěřitelně, ale zřejmě byla lehce omámena z atmosféry Vánočních trhů, kde jsem jí koupil belgickou čokoládu a možná také hrálo roli, že jsem mířili zpět k vozu a měli zamířeno do obchodního domu, kde mne i se svojí sestrou a maminkou hodlaly pumpnout o pár tisícovek na nějaké nezbytné hadříky.
Míjíme jedinou nenazdobenou výlohu v ulici. Výlohu pohřební služby:
"Klári vidíš tohle je pohřební služba ! Až umřu, tady mně budeš objednávat pohřeb. Ale prosím tě, jedno si vyjasněme hned . Žádná dechovka, ani Michal David!" Trochu žertovně a trochu manipulativně ukazuji na nenazdobenou výlohu.
"Tati a čemu dáváš přednost? Popel, nebo rakev?" Zahledí se na mě vážně dcerka.
"No já se ti přiznám, že jsem o tom ještě nepřemýšlel. Já myslím, že na to je ještě moc brzy."
"Tati, ale měl bys o tom přemýšlet, to může být coby dup!" Odtuší dcera.
Zastavím se u vedlejší výlohy a trochu se v ní mlčky a nenápadně prohlížím. No jo no, silná obezita, vysoký krevní tlak, stres taky dělá své. "A kruci, tady mám pod okem nějakou nehezkou skvrnku!" Okamžitě se mi značně přitížilo.
"No nevypadáš moc dobře tati, doufám, že vydržíš ještě aspoň do toho obchodňáku!" Rozesměje se starší dcera.
Povzdechnu si a sebelítostivě konstatuji:
"No doufám, že mi aspoň jednou bude mít kdo zatlačit oči!"
"Neboj tati, já ti je zatlačím, ale jenom pokud na tobě bude ještě kůže, holé kostry bych se ani nedotkla!" Uklidňuje mne mladší dcera.
"No jo, ale když už ze mě bude jen kostra, tak už nebudu mít žádné oči, aby jsi mi je zatlačila ne? To dá rozum."Filozfuji.
"No tak............" Zamyslí se ta moje praktická dívka."Tak víš co tati? Kdybys náhodou byl už jenom kostra, tak já ti aspoň něčím důkladně zasypu oční důlky."
Tak to jsem klidnej! Člověku se hned s tímhle vědomím vyhlíží ten nový rok nějak líp! A s tou chybějící výzdobou ve výloze to fakt nevím. Že by ty čínský blikavý světýlka z vánočních řetězů ty nebožtíky budily?